Jak jsem hledala práci, která byla stvořená JEN pro mě 🙂

Rok 2016 - jak mě můj živnostenský list zachránil před toxickým zaměstnavatelem

Na začátku roku 2016 jsem si našla na internetu inzerát, ve kterém hledali učitelku hudební výchovy na jednu místní střední školu. Zdálo se mi, že je to ideální místo pro mě. Představovala jsem si, že se to bude hezky doplňovat s mojí němčinou, kterou jsem učila v dospěláckých kurzech v Goethe centru. Škola, kam jsem poslala svůj životopis, působila zvenčí poměrně atraktivně. Na pohovoru mě přivítalo reprezentativní vedení a pohovor proběhl v příjemné atmosféře. Všechno se zdálo být v pořádku. 

Potom jsem podepsala smlouvu…a… hned první týden v práci mi začalo být podezřelých pár věcí - studenti v hodinách se mě soucitně ptali, proč jsem šla učit na tuhle školu, že prý tahle škole je hrozná. Myslela jsem si, že to jsou jen takové ty teenagerovské řeči - mladí lidé často přehánějí a člověk je nemůže brát tak úplně vážně. 

Další věc ale byla ta, že jsem hned od prvních dnů cítila ve škole obrovskou únavu, která pro mě byla nevysvětlitelná. Měla jsem za sebou pět měsíců poměrně odpočinkového pracovního tempa, takže já osobně jsem odpočatá byla a k únavě jsem neměla důvod. A přece, jakmile jsem vstoupila do školní budovy, cítila jsem se naprosto vyčerpaně. Vedení mi začalo dávat spoustu suplovaných hodin za nemocné kolegy. Hodiny se buď neproplácely vůbec nebo jen velmi malou částkou. Stres představovalo taky to, že jste ráno přišili do školy a zjistili jste, že místo čtyř hodin budete učit hodin šest. 

Časem, když jsem se trochu ve škole rozkoukala, jsem přišla na to, že pracovní prostředí je zde toxické, a to kvůli zřizovateli školy, který do dění ve škole zasahoval velmi manipulativně a své zaměstnance nehorázně využíval. Bylo to však všechno ukryté pod rouškou uhlazeného vystupování všech lidí ve vedoucích funkcích.

Chci na tomto místě poznamenat, že mě zachránilo toto: MĚLA JSEM ŽIVNOSTENSKÝ LIST a se školou vyjednaný pouze částečný úvazek. Došla jsem si za vedením a dohodla se s ním na ukončení smlouvy. Tak! Sto bodů pro moje sebevědomí. Neměla jsem sice půl úvazku, ale získala jsem zpátky svoji energii a chuť do života. Jakmile jsem školu opustila, únava byla pryč, jako když mávneš kouzelným proutkem. Ještě jsem si - přiznávám, že trošku záměrně - nechala proplatit letní prázdniny, než jsem svou práci ve škole ukončila, protože jsem si řekla, že přesně tohle si škola zaslouží za to, že své zaměstnance využívá a manipuluje s nimi. 

Poučení: Když máte jistou míru samostatnosti, nejste existenčně závislí na zaměstnavateli a nemusíte si od něj nechat všechno líbit. 

Shodou okolností se mi souběžně s mým ukončením smlouvy ve škole podařilo narazit na jinou nabídku - pracovně atraktivnější, platově už méně, ale dostala jsem, co jsem chtěla. Půl jistoty v zaměstnání a půl svobody pro práci jako OSVČ. 

Na závěr tohoto dílu bych chtěla napsat asi to nejzajímavější, co vidím až teď, když si procházím minulé roky a dívám se na čísla: zatímco částky peněz, které jsem si vydělala na živnostenský list rok od roku rostou - viz tabulka - tak peníze, které jsem byla schopna vydělat si na částečný úvazek někde v práci, se pohybují pořád na stejné výši - víceméně…když jsem k tomu připočítala svou negativní zkušenost s posledním zaměstnáním, začala jsem si klást otázku, jestli by nebylo lepší “do toho prásknout” a osamostatnit se úplně. Odvahu k tomu jsem nenašla hned. Trvalo mi to celý další rok.

Zde pro zajímavost uvádím částky vydělané na živnostenský list od roku 2013, kdy jsem si ho v listopadu založila: 

Napište mi komentář. Taky máte zkušenost s toxickým pracovním prostředím?

Umíte si představit pracovat jako OSVČ? Aspoň jako vedlejší činnost? Jakou činnost byste mohli nabídnout, aby vám za to lidé rádi zaplatili?