Perly, které obdivujeme pro jejich krásu a kterými se my ženy často rády zdobíme, vznikají z lidského pohledu za poměrně dramatických okolností. Věděli jste to?
Že perleť začnou měkkýši vylučovat na obranu, když jim dovnitř – do jejich lastury – vnikne něco cizího – například zrnko písku nebo úlomek schránky jiného mořského kolegy? Perlorodka je doslova podrážděná. Vsadím se, že kdyby uměla mluvit, nejdřív by se chvíli rozčilovala, ale pak by jí došlo, že tím nic nevyřeší a bude si muset nějak pomoct sama. Kdyby si nepomohla tím, že by začala vylučovat perleť, žila by v permanentní bolesti. Odpusťte mi tu opovážlivou personifikaci perlorodek, za chvíli ale uvidíte, že je tento obraz velmi užitečný.
O bolesti a utrpení toho každý člověk ví víc než dost. Umělci rozumí tomu, že utrpení a bolest je možné přetavit do uměleckého díla. Když začnete tvořit uprostřed bolesti, jednak tím, že tvoříte, přestáváte být obětí – tím, kdo jen útrpně snáší okolnosti svého života a získáváte tak víc svobody, jednak ale taky ona bolest dává vznikajícímu dílu autenticitu a hloubku.
Chcete-li vytvořit něco pořádného, musí za tím být nějaké skálopevné přesvědčení. A to se právě často rodí z bolesti.
… žila jedna žena, které se nelíbilo, že ostatní ženy v její zemi žijí šedé a průměrné životy. Viděla jejich nespokojenost a to, jak se trápí. Taky jí vadilo, že ženy v její zemi berou méně peněz za stejnou práci, za kterou muži dostávají mnohem víc. Vadilo jí to natolik, že se rozhodla, že chce jít ve svém životě za svými sny a že se nějakým způsobem chce zasadit o to, aby se nespravedlivá platová politika v její zemi změnila. Nevěděla sice přesně, jak se to stane, ale tu touhu v sobě neustále nosila.
Stalo se jí to, co se stává perlorodkám – skrze obtížné životní okolnosti – zdravotní obtíže způsobené nevhodnými podmínkami v různých zaměstnáních, několik měsíců trvající nemoci a následné „nezaměstnatelnosti“ kvůli tomu, že měla vystudováno příliš mnoho vysokých škol – se dostala do situace, ve které se najednou ukázalo, že jediné možné východisko je: založit si vlastní byznys. Něco, co by ji samotnou v životě nenapadlo!
Ptáte se, jaká perla v tomto příběhu vznikla? – tato, žena, která toužila zasadit se o rovné platové podmínky žen ve své zemi, nakonec překročila hranice Islandu a své poslání naplňuje napříč evropskými zeměmi. Učí ženy, jak své profesní know how přetavit ve vlastní online podnikání a to není všechno – cílí rovnou na pořádné sedmimístné roční tržby! Ano, my ženy tady v Evropě netroškaříme 🙂 Ve svém portfoliu má tato dáma nemálo žen, kterým doslova pomohla dostat se z bídy a přežívání. A nejde jen o peníze. Mít vlastní byznys především znamená vytvořit rámec pro uplatňování vlastních jedinečných darů, které tyto ženy dávají do služby druhým lidem. Není to jen o penězích, je to v první řadě o dobrém pocitu z naplňování vlastního životního poslání.
…žila jiná žena (to mám být jako já :), která žádné takové sny neměla. Na nějaké snění neměla ani sebevědomí, ani kapacitu. Byla ráda, že je ráda. Celoživotně si přišla pořád unavená a vyčerpaná. Krátce po třicítce to dotáhla k syndromu vyhoření a stejně jako ta žena z Islandu, se z toho několik měsíců zotavovala.
A protože konečně měla čas na sebe, začala přemýšlet. Třeba nad tím, že možná ta práce, kterou už víc než deset let dělá, není tím jejím životním povoláním. Někde si přečetla, že když člověk dělá to, k čemu byl stvořen, že ho to naopak naplňuje – energií i radostí.
Jediné, co v tu chvíli věděla, bylo, že musí pryč ze zaměstnání. Vyřídila si živnostenský list a začala se poohlížet po prvních zakázkách.
Ty přicházely celkem snadno – z různých stran. Jen pořád nebylo jasné, co je to TO ONO, čemu by se měla věnovat. Cítila se ale mnohem lépe, než v zaměstnání – kde musela trávit každý den od půl osmé do čtyř.
Jejím prvním ideálním klientem se stala mladá dáma, která ji jednoho večera vezla domů autem. Zmínila se mezi řečí, že už si dlouho přeje začít zpívat. Že prý má pocit, že by se skrze ten zpěv mohla stát viditelnější pro lidi ve svém okolí. Že by skrze to zpívání mohla vstoupit do své plné síly.
Začala se rodit druhá perla: služba ženám, které si přejí být proměněny zpěvem. Něco, čemu dnes říkám umělecká terapie hlasem. Kdybych zůstala v zaměstnání, tento projekt by NEEXISTOVAL.
Neexistoval by ale ani, kdybych nenarazila na onu DÁMU Z ISLANDU.
Jako to, ptáte se? – Protože bych se neuživila! Nevěděla jsem, jak a kde sehnat dostatek klientů, nevěděla jsem, jaké ceny si účtovat, nevěděla jsem toho spóóóustu!
Neměla jsem naspořený kapitál, který bych mohla do svého podnikání nalít, ani jsem neuměla pořádně anglicky, když…
… se mi kdesi na FB červená Sigrun, jak jí soukromě říkám, „zjevila“ a slíbila mi, že mě za 10 týdnů naučí, jak se to všechno dělá.
Inu, obešla jsem příbuzenstvo, protože jsem potřebovala sehnat balík peněz – část z nich jsem dostala, část si vypůjčila, domluvila si soukromé lekce angličtiny a jízda mohla začít. Tempo bylo – pro mě tenkrát -vražedné (dnes už se tomu směju), některé úkoly se zdály nesplnitelné, přiznám se, že poslední fázi desetitýdenního kurzu jsem nedotáhla, páč už jsem na to neměla kapacitu, ale i tak jsem získala 12 nových klientů, báječné reference, půlku finanční investice nazpět a tu druhou hned v následujících měsících.
Zrodil se byznys, který mě živí dodnes. Od té doby, co jsem ne-zaměstnancem, nevím, co je to vyčerpání, práce mě baví, denní režim si řídím podle toho, jak mi to dělá dobře a díky tomu, že dělám práci, pro kterou jsem byla stvořená, se setkávám se spoustou báječných a inspirativních lidí.
Na fotce vpravo vidíte, kde jsem začátkem roku 2021 točila videa pro svůj první kurz zpěvu. Trávila jsem zde celé dny :)))
Jak dlouho trvá, než vznikne perla? Něco mezi 2 až 6 lety. Ten úvodní proces se dá nicméně urychlit – za deset až dvanáct týdnů máte hotovo.
A co vy? – Máte v hlavě nápad, který se vám tam povaluje už pár let? Je nejvyšší čas pustit se do práce!
Oproti mně máte tu výhodu, že Sigrun už mezitím celé to dobrodružství popsala v knize, kterou si můžete zdarma stáhnout a přečíst. Je to dokonale promyšlený, do detailu popsaný proces, jak během deseti týdnů nakopnout svůj byznys – o on vám pak pár měsíců pofrčí samospádem sám. 😉
Osobně se mi na této knize nejvíc líbí to, že je v ní spousta příběhů žen, které na začátku trpěly nedostatkem: sebevědomí, nápadů i peněz – a když ty příběhy čtete, zjistíte, že mají všechny jednu věc společnou: to, jakou úžasnou osobní proměnu ty dámy na vlastní kůži zažily díky tomu, že na deset týdnů vstoupily do učení k červené Sigrun z Islandu. Zní vám to pohádkově? :)))
Stahujte tedy pilně, stahujte, stahujte – jo, a taky sdílejte tento článek, nikdy nevíte, komu tím pomůžete k realizaci životních projektů a lepšímu živobytí.
Držím vám palce a těším se, jaký bude ten váš příběh!