Co to vůbec znamená umět zpívat?

Myslíte si, že je možné naučit se zpívat za jeden víkend? 

Pokud čtete tento text a jste profesionální zpěvák nebo učitel zpěvu, vím, že vaše první reakce rovnající se samozřejmosti nepodmíněného reflexu bud znít nějak ve smyslu: Co to je za blbost? A já s vámi naprosto souhlasím. Je to blbost. 

Jenže já jsem tohle tvrzení – že se dá naučit zpívat za jeden víkend – viděla na vlastní oči v jedné reklamě na kurzy zpívání, co jich po facebooku kolují desítky denně. A nejvíc mě na tom popudilo to, že to lidi lajkovali a sdíleli jako pominutý.

Tak jsem tu větu vzala, zkopírovala ji do své facebookové skupiny a zeptala se lidí, co oni na to. No a v zásadě jsme si odhlasovali, že na místě by spíš byla otázka, co to vůbec znamená UMĚT ZPÍVAT? 

Když se totiž shodneme na nějaké rozumné definici, pak je možné přít se o to, za jak dlouho…

A možná by pak ještě byla užitečná jedna taková (zdánlivě) banální otázka: K čemu je dobré umět zpívat? Stojí vůbec za to, se něčím takovým zabývat? Není to jedno, jak zpívám? 

Tak o tomhle budu dneska psát. Kvůli vám, kteří se ve zpěvu zdokonalit chcete, a to z jakýchkoliv osobních či profesních důvodů. A to hlavně proto, abyste se zbytečně nepodceňovali, ve výjimečných případech zase naopak nepřeceňovali 🙂 a v neposlední řadě, abyste to s tím studiem zpěvu zbytečně neprotahovali. Abyste poznali, kdy už jste dosáhli nějaké dostačující úrovně, která se samozřejmě bude lišit podle toho, jestli chcete zpívat se známými u táboráku, ve škole jako učitelka před třídou nebo v koncertním sále na pódiu.

Možná ještě jednu věc do závorky: není pravda, že zpěv je jen o hlasových dovednostech. Potřebujete taky cvičit svůj sluch, vnímání vlastního těla, představivost a poslouchat spoustu hudebních nahrávek, abyste se naučili poznávat, co je a co není dobrá muzika. A pak bude určitě obrovský rozdíl v tom, jak hudebně komplexní skladby bude schopen zazpívat zpěvák, který se muzikou živí a ten, kdo má zpěv jako koníček. Nicméně tvrdím, že je jedno, jestli zpíváte muzikálovou píseň, italskou árii nebo moravskou lidovou – to vše se dá zazpívat hezky nebo ostudně.

Začnu tím, že napíšu, podle čeho se pozná, že zpívat (zatím) neumíte: 

• Stydíte se, bojíte se, cítíte se nejistě, protože nevíte, co vám váš hlas kdy provede. 
• Máte strach zpívat nahlas, v plné síle. 
• Váš hlas je slabý, chybí mu rezonance.
• Lovíte tóny písniček, netrefujete se do těch správných výšek.
• Hlas se vám různě láme a přeskakuje.
• Při zpěvu ve vyšších polohách máte stažený krk a hlas je tenký, tichý a má flétnovou barvu (ta barva v zásadě není špatně, ale pokud ve výškách neumíte použít i jinou barvu hlasu, tak zatím zpívat neumíte). 
• Máte malý hlasový rozsah – chybí vám hloubky a výšky.
• Zvuk vám zní jenom v hrtanu a nerezonuje v ostatních částech těla (tak bohužel zpívá většina neprofesionálů)
• Vaše tělo je při zpěvu různě zatuhlé a nepružné. 
• Když zpíváte samohlásky (vokály), každá z nich je různě silná, různě kvalitní a různě barevná – říkáme, že vokály jsou nevyrovnané. 
• Při zpěvu se zadýcháváte a máte pocit, že je těžké udýchat jednotlivé fráze. 
• PLUS sice dokážete zazpívat různé písničky a skladby, ale MUZIKA to není, je to mechanické, strojové, neprocítěné, nemáte vytrénovaný cit pro hudební frázování. 

Zpívat naopak UMÍTE, když: 

• Se nebojíte, nestydíte, máte ze zpěvu radost a zpíváte rádi (+ trefujete ty správné výšky :)) – tento bod neplatí pro venkovské strýce, co v ovíněném rozpoložení žijí s přesvědčením, že zpívají krásně, zatímco lidé v jejich blízkosti si zacpávají uši a více či méně nápadně vyklízejí prostor)
• Váš hlas se pohybuje pružně, elegantně, s lehkostí – není to dřina, nejste po zpěvu unavení.
• Nemusíte nijak extra myslet na dech, vaše tělo dýchá samo a přirozeně. 
• Vaše tělo je při zpěvu aktivní, reaguje pružně a je stabilní oporou znějícímu zvuku.
• Veškeré procesy v těle i v hrtanu, které při zpěvu probíhají, jsou fyziologicky přirozené a spontánní (žádné vynucování, nastavování, zadržování).
• Máte dostatečný hlasový rozsah a není slyšet rozdíl v kvalitě hlasu v nízkých, středních a vysokých polohách – nejsou slyšet přechody (tzv. bezešvý hlas).
• Hlas má sytou, zdravou barvu plnou rezonance. 
• Při interpretaci písní a skladeb se nedržíte emocionálně zpátky, ale váš projev je plný života a má šťávu. 
• Dokážete smysluplně a dovedně modelovat hudební fráze.
• Lidi baví poslouchat vás, nemůžou z vás spustit oči, jste pro ně jako zpěvák zajímavý a váš pěvecký projev je fascinuje.

Když se nad těmito body důkladněji zamyslíte a potom začnete pozorovat při zpěvu různé lidi, zjistíte jednu legrační věc: že jsou totiž mnozí, kteří si o sobě myslí, že zpívat umí, ale ve skutečnosti to jediné, co jim jde, je trefování těch správných výšek. Kvalita hlasu je ale mizerná. Anebo: jsou lidé, kteří zpívají objektivně celkem hezky, ale sami o sobě si myslí, že jim zpěv moc nejde. 

Chápete to? :))) – Já moc ne :)))

A NAKONEC TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ: 

K čemu je dobré to umět? A je to vůbec k něčemu dobré? 

Nabízím svůj pohled na věc, jistě byste přišli ještě se spoustou dalších důvodů. 

Osobně považuju zpěv za takovou fyzicko-duševně-duchovní disciplínu. Co tím myslím? – Když zpíváte technicky správně, stavíte své tělo do toho maximálně optimálního postoje (odpusťte mi tu cizojazyčnou dvojici za sebou jdoucích slov 🙂 – s takovým postojem totiž pak hlas zní nejlépe – oživujete své emoce, přičemž se ladíte zejména do těch pozitivních (nadšení, vděčnost, spokojenost), harmonizujete de facto všechno, co se harmonizovat dá:) – hladiny hormonů, dech, činnost srdce, nervových drah…

A pak ale taky: zpěv oživuje našeho ducha. Ne duši, ale ducha. Procitáte z takového toho všednodenního uhoněného a povinnostmi svázaného otrockého lidství do svobody a důstojnosti. Při zpěvu se učíte sami sebe lépe vnímat a taky se učíte naslouchat. 

Naslouchání je přitom dovednost, která dnes přichází velmi zkrátka. Není přitom rozdíl mezi nasloucháním hudebním a nasloucháním druhým lidem, když nám něco říkají. Jde o totéž: o bdělou, nerozptýlenou pozornost a o schopnost naladit se emocionálně na toho druhého. Tvrdím, že umění zpěvu nás lidi víc zlidšťuje. Vidím ve zpívání naději v době, kdy lidství se stává stále vzácnějším a nedostatkovým zbožím. 

Všimněte si, že mezi výčtem důvodů neuvádím věci jako: získávat obdiv fanoušků, stát se populární osobností, o které se bude psát v časopisech, vydělat balík peněz za koncerty, mít desetitisíce „subskrajbrů“ na YouTube. Ono se vám tohle všechno může stát a může to být i pěkný, jen na tom raději nestavějte svou identitu.