Chcete rychlejší pokroky ve zpěvu? Přestaňte dělat toto…

Když chodíte na zpěv a chcete z času, který strávíte na hodinách a při samostatném cvičení vytřískat co nejvíc, zamyslete se nad tím, jestli zbytečně nebrzdíte samy sebe některým z následujících mentálních bloků. Překonání třeba i jen jediné z těchto devíti brzd znamená rychlé zlepšení vašeho pěveckého projevu.

1. „Nejde mi to“

Tato věta vyjadřuje hned několik negativních věcí. To, že jste se sebou netrpělivé. To, že jste smutné nebo frustrované. To, že na sebe máte moc velké nároky. To, že jste ve vlastních očích neschopné.

Když máte pocit, že vám to „nejde“ (záměrně to slovo píšu do uvozovek), zastavte tyto všechny automatické negativní myšlenky a zeptejte se sami sebe:

Co potřebuje mé tělo, aby dokázalo zazpívat tak, jak já si to představuju? Jak mu můžu pomoct? Proč mu to nejde? Čím ho blokuju? Má ten blok fyzickou příčinu nebo to je jen nějaká negativní myšlenka?

2. Příliš moc se pozorujete a analyzujete

Když zpíváte, měly byste mít „vypnutou“ hlavu. Měly byste jen vnímat a nechat se nést. Vyjadřovat se. To předpokládá: pustit kontrolu, uvolnit se, otevřít se, navodit si pocit vděčnosti, úžasu a pohody. Pokud se vás tento bod týká, cvičte se v pouštění kontroly a navozování si výše popsaných pocitů také během dne v obyčejných všedních situacích.

3. Nedovolíte si opravdu se uvolnit a naladit se na sebe.

Někdo by se třeba i rád uvolnil, ale neví, jak na to. Ne, nevymýšlím si. Znám ženy, po kterých když chci, aby například nechaly volně spadnout paže, nedokáží to.

Co s tím? Zkuste začít tím „naladit se na sebe“. To znamená všímat si během dne, co se mi líbí, co mi dělá dobře, co ve mně vzbuzuje pocity libosti. Tuhle hru si snadno oblíbíte. Čím víc takových „ladících“ momentů, tím víc se začnete uvolňovat. A zpěv vám půjde lépe a bude vám přinášet tu radost, kterou on opravdu přinést umí! Ale: za předpokladu, že jsme samy na sebe naladěné.

4. Jste nespokojené se svými VÝKONY.

Pamatujte si a opakujte si, že zpěv NENÍ výkon. Zpěv je nám dán k tomu, abychom jeho prostřednictvím vyjadřovali sami sebe – má být vyjádřením naší svobody, radosti a vitality. Anebo smutku, touhy, bolesti – zkrátka toho všeho, co s námi právě hýbe – tedy vyjádřením emocí.

Nejste na pódiu. Nikdo po vás nechce, abyste podávaly výkony. A už vůbec ne výkony dokonalé. Můžete chtít zpívat krásně, to ano, ale ne kvůli bezchybnému výkonu, ale proto, že krásný zpěv je prostě krásný. J

5. Máte strach, že to, co z vás vyleze, nebude hezké a ušlechtilé.

Zapamatujte si, že všechno krásné a ušlechtilé je krásné a ušlechtilé proto, že to na začátku bylo přirozené. Tedy surové, nedokonalé a neopracované. Dejte čas svému hlasu. Dovolte mu znít přirozeně hrubě. Nechte ho přirozeně přeskakovat, lámat se. Ať si tu cestu sám proklestí a najde si tu správnou rovnováhu sám.

Naše tělo je na to chytré dost. Musíme ho ale nechat na pokoji. Musíme ho nechat, aby si dělalo, co samo potřebuje. Důvěřujte svému tělu. Nechte mu potřebnou svobodu. A užívejte si nedokonalost!

6. „Neumím to prodat“

Tuhle větu znáte ze školy. Nebo ze zuš-ky. Prodat to funguje nějak tak, že vy si někde v klidu, když jste sami a nikdo vás neslyší, nacvičíte píseň. Pak přijde den „D“ a vy máte to, co jste si samy připravily, co jste se naučily, tak zvaně „prodat“.

Takové typické „prodávání“ vypadá asi takhle: upocený ubohý člověk vyleze s třesoucími se koleny před ostatní lidi, kteří ho „hodnotí“ (hrůza!). Prodávající ubožák se snaží tvářit tak, že je úplně v pohodě a nad věcí. Prodává tak, že je celý v křeči a těší se, až to celé prodávání bude mít za sebou. Na konci představení jsou z toho pak vyčerpaní všichni: jak ten, který „prodával“, tak ti, kteří se museli na ten jeho nervový kolaps dívat.

Zpěvem prosím vás nic neprodávejte. Ani sebe, ani tu píseň, co ji máte tak rády. Váš zpěv ať je pro druhé darem, který jim chcete dát. Přijme ho jen ten, kdo je ho hoden. Ocení zase jen ten, kdo umí ocenit krásu.

Na ostatní bl . . e se vykašlete.

7. Při zpěvu nejste dostatečně pozorné.

Vnímáte a soustředíte se jen na 60%. Spousta vjemů vám uniká. Nejste zvyklé vnímat věci, které jsou pro zpěv důležité. To se dá ale naučit. Na začátek stačí, když se zklidníte.

Nejdřív se uklidni, a pak začni zpívat. Neztrácej pozornost. Když se přistihneš, že pozornost povolila, udělej si přestávku, odpočiň si a potom dál pokračuj. Mechanické zpívání zpěváka vyčerpává a posluchače nudí.

8. Tvrdíte, že neumíte zpívat.

Většina z vás má výborný sluch a krásný hlas. Já ale vnímám, že vy to nevnímáte. Nevidíte to, že umíte zpívat. Už tím, že to nevnímáte, o sobě máte zkreslenou představu. Vidíte se menší, než ve skutečnosti jste. Zkuste se samy na sebe podívat jako na ženu, která zpívat umí a zpívá moc hezky.

9. Tlačíte na pilu

Tlačit na pilu znamená, že zpíváte s urputností. Nejvtipnější na tom pak je, že si to většinou ani neuvědomujete. Nevšimnete si toho, že jste urputné. Patří sem i přehnaná snaha dělat to tak, jak je to správné.

Co proti tomu? Humor. Udělejte si ze sebe srandu. Buďte schválně tak trošku nedbalé. Zkuste si zablbnout nebo zatančit. Urputnost od vás uteče.

Tak co, ve kterém z bodů jste se našly? Jestli se nestydíte (a zpěvačky by se stydět neměly, že ano :), napište to do komentářů.