Není pozornost jako pozornost – když je zpívání dřina, a ne radost

Na zpěvu je krásné, že nás přirozeně vede k intenzivnějšímu vnímání pocitů. Vibrace hlasu se šíří z hrtanu, kde tóny vznikají, aby potom putovaly dál tělem. Člověk má pocit, jako kdyby ho kropili jemnými kapičkami vody. A ta voda má doslova oživující účinky.

Někteří lidé na začátku téměř žádné vibrace necítí. Chce to cvik. Trénink. Trpělivost. Zaměřovat svou pozornost na své tělo. Tím se naše vnímání zpřesňuje a prohlubuje. Na začátku je to možná trošku fuška. Když ale vytrváte, objevíte úplně nový svět. Je to něco jako objevovat život pod mořskou hladinou.

V praxi se nám ale stává, že si tu cestu za krásou sami komplikujeme. Čím? – Tím, že používáme druh pozornosti, který nás blokuje a vyčerpává.

???

Ano. Není pozornost jako pozornost. A právě o tom jsou následující řádky.

Řekněme, že existuje něco jako pozitivní a negativní pozornost. Znáte to ze života. Jde o situace, kdy vám někdo druhý věnuje pozornost, jenže vy z toho ale vůbec nejste nadšení. Naopak, je vám z toho úzko nebo nevolno.

Už tušíte?

Ano, té negativní pozornosti se říká kontrola. A nevěřili byste, kolik zpěváků je během zpěvu v zajetí přísné sebekontroly. Kontrola dechu. Kontrola toho, jak (blbě) to vypadá, když mám otevřenou pusu. Kontrola toho, co ze mě vyleze. Vteřinu za vteřinou.

Ve finále to vypadá tak, že vidíte sice zpívajícího člověka, ale zpoceného až na patách, bledého, na omdlení, s vyschlým hrdlem a třesoucím se hlasem. Takhle chutná kontrola.

Toto je velký omyl, který dělá lidem ze zpěvu – záležitosti jinak přece tak krásné – doslova peklo.

Je to opravdu nedorozumění myslet si, že mohu s hlasem PRACOVAT, že mohu hlas KONTROLOVAT. Jistě máte mnozí zkušenost s tím, že při podobných pokusech váš hlas většinou spíš selže a začne panikařit. No aby ne…

Tak co teda?

Existuje ještě druhá cesta. Efektivnější, rychlejší a mnohem spolehlivější. Cesta pozitivní pozornosti. Stejně jako pozornost negativní má i tato své druhé jméno: zájem.

Představujte si, jaké to je, když se zájmem pozorujete… první krůčky malého dítěte, mraky plující po obloze, ježka u vás doma na zahradě, rozhodující fotbalový zápas, souseda couvajícího novým autem do úzkých vrat garáže …

Toto se dá uplatnit i při zpěvu. Vnímejte, pozorujte a obdivujte. Ta souhra jemných svalů, ta pružnost těla, ta schopnost modelovat svými představami znějící tóny. Ty obrazy a imaginace, které člověku přicházejí jako odpověď na znějící vibrace.

Vnímejte své tělo. Co potřebuje? Kde něco schází? Kde je potřeba něco posílit, zpevnit? Jak můžete podpořit jeho pružnost?

Tento druh pozornosti je laskavý. Tento druh pozornosti neposuzuje, ale snaží se pochopit, co je potřeba udělat jinak, jak tělu pomoci, aby znělo ještě krásněji.

Přestože je cesta pozitivní pozornosti mnohem lepší a příjemnější, slýchávám často, jak je těžké vystoupit z onoho modu sebekontroly. Rozumím tomu, protože s kontrolou a sebekontrolou máme mnohem více zkušeností.

Těm, co se cítí v zajetí vlastní sebekontroly, nabízím způsob, jak obelstít sám sebe: pohlédněte na svou SEBEKONTROLU se ZÁJMEM a usmějte se na ni.