Jak jsem hledala práci, která byla stvořená JEN pro mě 🙂

Rok 2015 - když vás okolnosti ke svobodě donutí

V roce 2015 jsem si hodně oddechla. V létě jsem konečně - po 14 letech (!) odešla z práce, ze které jsem začínala pomalu a jistě být zoufalá. Jak už jsem psala v minulém dílu, přestěhovala jsem se zároveň z malého městečka do velkého města, takže změn jsem měla v tomto roce víc než dost. 

Okolnosti přispěly tomu, že jsem od srpna 2015 najednou byla OSVČ na 100%. Prostě jsem skončila na gymnáziu a zatím jsem neměla jinou práci. Řekla jsem si, že zkusím, co si dokážu vydělat jen jako živnostník a že se třeba časem poohlédnu po nějakém nižším úvazku - přesně, jak jsem si to plánovala na konci minulého roku. 

Ten pocit, že jste najednou odkázaná jen sama na sebe, je - musím říct - zpočátku poněkud děsivý. Já jsem ale měla tu výhodu, že jsem nemusela řešit placení hypoték nebo jiných závazků a mohla mít v tomto ohledu klidné spaní. 

Učila jsem tedy dál kurzy němčiny pro dospělé a stále mě to moc bavilo. Zároveň mi vyhovovalo, že mám práce o něco méně - i když mi bylo jasné, že to je jen na přechodnou dobu. Přidala jsem do své nabídky ještě muzikoterapii, kterou jsem vystudovala několik let předtím, ještě v době, kdy jsem pracovala na gymnáziu. Takže jsem to vlastně měla pestré - trochu jazyků, trochu muziky, spousta dobrodružství, zajímavých lidí a nové zkušenosti. 

Učila jsem se psát nabídky pro klienty, vyráběla letáky, sem tam jsem udělala nějakou přednášku nebo víkendový kurz.  

Sice jsem si v tomto roce vydělala průměrně asi o 30.000,- Kč méně než v loňských dvou letech, ale na to, že jsem 5 měsíců z toho byla jen OSVČ, to vůbec nebylo špatné. Za velký benefit jsem považovala to, že jsem během těchto pěti měsíců moha zvolnit pracovní tempo, trošku si odpočinout a zorientovat se, abych se mohla rozhodnout, co chci dělat dál. 

Myslím si, že tak jako já byste to udělali asi většina z vás, takže vás nepřekvapím, když napíšu, že jsem se ke konci roku 2015 začala poohlížet po nějakém tom menším úvazku. Uměla jsem učit, takže jsem se dívala po inzerátech ve školství. - No, našla jsem, ale - a to vám napíšu zase v příštím díle - když se opět ohlížím zpátky - dnes už bych se rozhodovala jinak. 

---

V minulém díle jsem slíbila, že napíšu něco o tom, proč jako křesťané máme velkou výhodu, pokud jde o zdroj, odkud můžeme čerpat odvahu a nechat růst zdravé sebevědomí - dvě důležité kvality, bez kterých se při podnikání zkrátka neobejdete. Znovu předesílám, že já - Zuzka - v roce 2015 - jsem o takových věcech vůbec, ale vůbec nepřemýšlela. Já jsem si prostě podnikání a víru spolu vůbec nespojovala. Ano, věděla jsem, že nemám podvádět. Ano, věděla jsem, že mám pracovat kvalitně. Jenže tím to zdaleka nekončí 🙂

Odvaha je opakem strachu. Odvaha je projevem důvěry. Důvěry v Boží lásku vůči nám. Důvěry v Boží péči o nás. V Bibli se neustále dokola opakuje, že se nemáme bát. Problém je v tom, že udělat ZKUŠENOST s tím, co víme (je rozdíl mezi tím, že víme a mezi tím, že máme svou osobní zkušenost s Boží láskou, péčí a věrností) vyžaduje, abychom pečovali o svůj vztah k Bohu. Abychom ho udržovali - stejně jako vztahy k lidem - a prohlubovali. S rostoucí důvěrností vztahu k Bohu totiž automaticky mizí strach. Čím intimněji Boha znáte, tím jste zároveň odvážnější (protože víte a zakoušíte, že Bůh je na vaší straně). No a pokud jde o sebevědomí: uvědomte si, že jste Boží dcery, že jste byly vykoupeny, zachráněny a máte věčný život. Nemůžete umřít (fyzicky ano, ale duchovně ne, protože máte věčný život), máte královskou důstojnost (protože Ježíš je Král) - a toto vědomí - je vaše zdravé sebevědomí. Opět je ale potřeba do toho vrůstat - často nad tím rozjímat a pak také - podle toho jednat. Tím se budete stávat - novou bytostí, novou, sebevědomější ženou. 

Kdybych byla takto sebevědomá na konci roku 2015, neudělala bych pravděpodobně to, co jsem udělala na začátku roku následujícího. 

Ale o tom až zase příště. 🙂

P.S.: Budu ráda, když mi sem napíšete nějaký komentář. Chcete něco vědět? Něco vás zaujalo? Napište 🙂