Kosmetika, která rozzáří celou vaši bytost

Kdy jste si naposledy koupily nějaký opravdu kvalitní krém na obličej? Myslím jako tak kvalitní, že jste hned po nanesení věděly, že to je prostě to ono, že to je něco lepšího než 95 procent krémů, které jsou běžně k dostání?

Mně se tohle stalo minulý rok o Vánocích. Paní prodavačka v obchodě mi doporučila jeden krém, co jsem neznala a už z toho, JAK o něm básnila – říkala, že všechny ženské v její rodině se tím teď mažou a mají pleť jak nemluvňata :))) – jsem pojala podezření, že by to mohla být i pravda – a ona navíc ta paní prodavačka totiž opravdu měla krásně jemňoučkou pleť. Důkaz! :))

Tak já jsem si krém teda taky pořídila a moc jsem se těšila, až přijdu domů a taky se s ním hned namažu 🙂 – bylo ve mně teda samozřejmě trošku nedůvěry, protože jsem si říkala, jestli to zase nebyl nějaký marketingový klamný příslib, ale ono ne! Fakt jsem s tím zázrakem na obličeji měla pocit, že jsem se vrátila do dětských let. 

No, ale proč to píšu. Jednak chci, abyste si vybavily ten báááječný pocit, když máte na tváři něco, co jí dělá dobře a co ji dělá krásnou. Prostě naše blaho a naše sebevědomí poskočí o sedm stupňů na teploměru nahoru.

A já už si dlouho říkám, že si otevřu nějakou prodejnu vnitřní kosmetiky pro ženy. Krémy nám slibují – a dobré krémy to i splní, že rozzáří naši pleť. Já osobně bych ke každé krabičce takového báječného krému přidala ještě poukázku na tři lekce zpěvu. Aby ta žena, která si ten krém namaže na tvář, aby totiž nezářila jenom zvenčí, ale aby byla osvícená dvojmo, což je mnohem krásnější a také věrohodnější – vzpomeňte na ono úsloví “není všechno zlato, co se třpytí”.

Hned vám to vysvětlím. 

Měla jsem jedno takové období, kdy jsem ujížděla na hezkým oblečení – teď taky ujíždím, ale tenkrát jsem hrála takovou pozorovací hru: koukala jsem po ženách, co chodily po velkoměstských ulicích, protože jsem chtěla zjistit, jak na tom jako český národ jsme – jestli jsou české ženy nápadité v hezkém oblékání nebo jak to je. Nebudu to zde moc rozebírat, možná jen, že jsem byla trošku zklamaná takovou jakousi průměrností či neodvážností, neosobitostí. To ale v tuto chvíli není tak důležité. 

Zaujala mě víc jiná věc: tu a tam jsem si všimla nějaké dámy, která byla fakt oblečená jako dáma – pěkné šaty, hezké líčení, akorát… to jejich vnitřní vyzařování bylo jaksi v protikladu s upraveným zevnějškem. Asi si to umíte představit – taková ta upracovanost, ustaranost a – omlouvám se, ale jiné slovo by to nevystihlo – vyschlost. 

Hned jsem si představila mé klientky, jak rozzářené bývají, když odcházejí z hodin zpěvu. Zpěvní hlas prostě pomazává naši duši a koneckonců i našeho ducha laskavostí, jemností, ale i takovou šťavnatou energií podobně jako dobrý krém vyživuje naši pleť a dělá ji krásnější zvenku. 

Zpěv umí aktivovat to ono vnitřní vyzařování, po kterém mnozí z nás touží. Je to takové to vnitřní charisma. Lidi se na vás pak lepí jako mouchy, chtějí vám být nablízku. 

A nejen to: mám za to, že si málo lidí uvědomuje, jak velký vliv má na naše sebepřijetí a sebevědomí to, jakou barvu má náš hlas. Stejně jako je naše tvář tou částí těla, kterou dennodenně ukazujeme druhým lidem, a proto o ni pečujeme, abychom udělali co nejlepší dojem, tak je náš hlas médiem, který dennodenně vydává svědectví o tom, jak vypadá naše nitro, jaké emoce v nás dlouhodobě bydlí v podnájmu. 

Hlas vytváří atmosféry – fascinuje, energetizuje, uklidňuje nebo naopak zúzkostňuje, svádí či manipuluje…

Možná máme my muzikanti na tyhle věci jemnější ucho, ale taková ta chronicky přítomná agresivita v hlase některých lidí nebo naříkavý tón žen, které se životem plouží jako ubohé oběti – to jsou věci, které dovedou vaši interakci s dotyčnými osobami pěkně otrávit.

Víte, že ve chvíli, kdy otevřete pusu a řeknete větu, tak zároveň s tím obsahem komunikujete i svou aktuální náladu? Že barva vašeho hlasu určuje, v jaké atmosféře se bude rozhovor odehrávat? Bude to atmosféra nudy, chladného odstupu nebo naopak vřelosti a spokojeného optimismu? 

A víte, že pravidelné zpívání může vaše dlouhodobé naladění přenastavit? He?! – Jakpak by se vám pak asi plulo životem, kdyby si vaše tělo, ale i mysl – zvykly na spokojenost, vděčnost, nadšení? Kdyby si vaše životní energie zvykla na to, že teče, a není zaseklá nebo stažená? 

Nebylo by to báječné? 

Tak co myslíte? Mám si tu prodejnu s vnitřní kosmetikou otevřít? A jaké jí mám dát jméno? 😉