Když začínáte se zpěvem, zaměřte se na tyto 3 nejdůležitější věci

Umění zpěvu není jen o trénování hlasivek, je také o senzibilizaci vnímání. Vnímání sluchového, vnímání vlastního těla a vnímání jemné energie, která je při zpívání v pohybu. Dále je zde ještě důležitá umělecká představivost, o té ale dnes psát nebudu.

Můžete si to představit tak, že jako začínající zpěvák si všímáte možná tak toho, že zpíváte vysoko, uprostřed a hluboko. Občas si uvědomíte, že se vám obtížně dýchá a taky poznáte, když vám přeskočí hlas. Je to podobné, jako když jdu já – muzikantka – do lesa se svojí kamarádkou, která má vystudovanou biologii. Mám les ráda, ale strom je pro mě jako strom, nepamatuju si jejich jména, nepoznám stromy podle tvaru listů a houby jsou pro mě všechno jenom houby. Poznám muchomůrku a o té vím, že ji nemám trhat, protože je jedovatá a smaženice z ní by mi nechutnala. Nebo možná chutnala, ale jen jednou. A tak chodím do lesa na procházku proto, abych vnímala tu nádhernou lesní vůni, poslouchala ticho a ptačí zpěv a kochala se krásou vší té flóry. Moje kamarádka naopak sleduje lesní prostředí naprosto analyticky – ví, jak se jmenuje kdejaká tráva a kytka, ví, kdy co kvete, jak se co rozmnožuje, umí všechna ta zeleniska zařadit do tříd, rodů a čeledí.

Tak a teď se vrátíme zpátky ke zpěvu. Když tedy začínáte zpívat, tak abyste se nezbláznili hned na začátku z té přemíry věcí, kterých je potřeba si všímat, začněte těmito třemi věcmi. Je to něco jako kdybych vám řekla – nauč se rozlišovat mezi smrkem, borovicí a jedlí. A to byste všichni zvládli, takže:

1. Zaměřte se na to, abyste zpívali nahlas – věc se má tak: základem kvalitního zpěvního hlasu je tak zvaná hrudní registrace. To znamená barva hlasu, kterou většina z nás má, když mluví. Za tuto barvu, která zní plně, trošku hrubě, zrnitě, u někoho až ostře – může konkrétní skupina svalů, které jsou uložené v hrtanu a podílejí se na tvorbě takto barevného hlasu. Každý zpěvák potřebuje mít nejprve silnou hrudní registraci. Je to kvůli tomu, že teprve při zpěvu v plné síle se projeví krása vašeho hlasu. Je to tím, že krásný hlas je ten, který expanduje, který se nese a má rezonanci. V plné síle se také trénuje pružnost hlasu, která je jednou z důležitých vlastností a kvalit. Pružný hlas je zdravý hlas. Je potřeba ale vědět, že v té plné síle se se svým hlasem nedostanete moc vysoko – tak možná po tón g1 nebo a1 – hrudní registrace má totiž své limity. Můžete v ní zpívat jen tak vysoko, jak moc vám to dovolí hlasivky, které se – čím výš zpíváte – natahují a natahují… až už to dál nejde. Když se vám toto stane, vězte, že je to normální a nesnažte se – bez asistence učitele – zpívat výš. Ublížili byste si. Mám pro vás ještě jednu instrukci k tomu hlasitému zpívání: zapamatujte si, že bezpečně můžete v plné síle zpívat za předpokladu, že ve svém hlase slyšíte jemné vibrace nebo když vnímáte že zvuk při zpěvu proudí. V opačném případě se jedná o nezdravý způsob silného zpívání, to lidé na hlas tak zvaně tlačí a to může být nebezpečné. Opět – chcete-li mít jistotu, že zpíváte šetrným způsobem, požádejte o konzultaci učitele.
2. Zaměřte se na to, abyste co nejvíc propojovali tóny mezi sebou – abyste zpívali tak zvaně v legatu. Legato znamená vázaně. Je to důležité hned z několika důvodů. Za prvé – když zpíváte legato, tóny jsou delší a mají víc času se pořádně rozeznít, rozrezonovat. Za druhé – jsou lidé, kteří když zpívají, tak spíš zpěvo-mluví. Rozdíl mezi zpěvem a mluvením je mimo jiné právě v délce znějících samohlásek, kterým zpěváci říkají vokály. Dalším důvodem – už třetím – je to, že při zpěvu legata v plné síle se do zpěvu zapojí celé vaše tělo – břišní svalstvo, mezižeberní svaly, někdy i zádové svaly – a tak to má být. Při zpěvu má totiž být aktivní celé naše tělo, nejen hlasové ústrojí a orgány a svaly ústní dutiny. Kdo navíc nejste zvyklí dávat pozor na kvalitu jednotlivých vokálů, zkuste zpívat písničky bez textu – právě jen na vokály. Abyste naučili svou pozornost všímat si, jak pěkné / kvalitní ty jednotlivé vokály jsou. Je to jako když vám paní učitelka v první třídě v hodinách psaní říkala, abyste každé jednotlivé písmenko vytvarovali co nejpečlivěji. S vokály při zpěvu je to stejné. Chtějí naši pozornou a laskavou péči. Každý z nich jednotlivě.
3. Zaměřte se na to, abyste se naučili sluchem rozlišovat hrudní registraci od falzeto-hlavové. Nejde tu až zase tak o trénink hlasu, jako spíš o trénink sluchu. Jako zpěvák musíte vědět, že přibližně ve střední hlasové poloze můžete zpívat tóny dvojím způsobem – potichu – v tak zvané falzeto-hlavové registraci nebo nahlas – v hrudní registraci. Pak samozřejmě existuje celá dynamická škála mezi úplným pianem či pianissimem a tou největší silou. Nám ale zezačátku půjde o to, abychom se naučili uchem rozlišovat ty největší extrémy: hodně silně = čistá hrudní registrace a hodně potichu = falzeto-hlavová registrace. A opět: ta prvně jmenovaná bude znít plně, zrnitě, zvučně, u někoho malinko ostře, ta druhá se bude podobat barvě flétny. Nejlépe to funguje, když při zpěvu v plné síle použijete vokály „a“ nebo „i“ a v pianu potom vokál „u“.

Když si vypěstujete pozornost vůči těmto třem věcem a budete je uplatňovat, přestanete být zpěvem nepolíbenými začátečníky a vstoupíte branami pěveckého světa vstříc novým hlasovým tajemstvím a dobrodružstvím. A můžete se těšit, protože to bude čím dál tím zajímavější a krásnější :)))