Zaslechnout hlas svého srdce

Tenhle článek bude těžkej. Už dva roky si lámu hlavu nad tím, jestli je možné nalézt sám sebe tím, že budu zpívat. Jestli to jde, udělat si ze zpěvu či z hudby obecně jakýsi kompas, který mě povede jednak do hloubky – k lepšímu sebepoznání a jednak ven mezi lidi – do světa, kde budu moci to, co jsem poznal, že do mě bylo vloženo, zpracovávat, vylepšovat, zúrodňovat – tak, aby to neslo plody. Tak, aby to bylo druhým k užitku a mně aby to přinášelo osobní naplnění. Aby mi život, který žiju, začal dávat hluboký smysl.

Po dvou letech přemýšlení, studia a práce v terénu (jakože s živými lidmi 🙂 si myslím, že ano. Že to jde. Chtěla bych v tomhle článku napsat, na co jsem přišla a doufám, že vám tím dodám naději a taky vás tím trochu „nakopnu“. Jsem totiž celkově nakopávací typ. Jak jistě víte, tak nakopnutí vždycky aspoň trošku bolí, takže se připravte.

Za prvé bych chtěla říct, že nic z toho zdánlivě zázračného procesu nalézání sebe sama skrze zpívání se neděje automaticky. Není zaručeno, že lidé, co zpívají, žijí také zároveň svá skutečná povolání. Vůbec ne. Celý proces předpokládá práci, a to jak na poli hudebním, tak práci na sobě a pak taky na projektech, které poznáte, že jsou ty vaše. To je zkrátka zápřah hned na několika frontách.

V zásadě jde ale o to, že hudba obecně a zpěv pak zcela specificky, zvláštně, vytváří jakési jedinečné prostředí, do kterého když vstoupíte, tak vlastně vstupujete do ŽIVOTA. Do plnosti života. Do hloubky života. Do syrovosti života. Je to jako když přestanete sedět na břehu a skočíte do vody. Jak to řekla jedna moudrá dáma: když zpívám, tak život prožívám. Když nezpívám, tak spíš jenom přežívám. Myslím, že hudba je zvláštní druh jazyka a že se jedná o JAZYK ŽIVOTA.

V zásadě je přístup do tohoto prostředí živé hudby otevřen naprosto každému člověku. Komplikované je to ale proto, že někteří si myslí, že jim tento přístup nepřísluší například kvůli nedostatku talentu. Z tohoto důvodu jsem taky založila školu zpěvu pro dospělé, kde hned na začátku pracujeme na tom, abychom tyto hloupé mýty vymýtili a strachu z hudby a ze zpěvu se zbavili. Jde to. Mám několik chodících důkazů 🙂 – Bolelo to? – Trošku ano. Na obou stranách :)))

Ve chvíli, kdy se zbavíte ostychu a přijmete, že máte právo se ve světě hudby pohybovat jako kdokoliv jiný, začíná fáze učení se zpěvu. To není jen o hlase samotném, patří sem také něco z hudební teorie a teorie hlasové techniky, protože muzika – to není jen praktická záležitost, nýbrž – jako každý jiný obor má i svou teorii. Ve fázi učení se už ničeho nebojíte, ale učíte se, jak svůj hlas trénovat, aby byl znělý a krásný.

Jak už jsem jednou napsala: hudba je jazyk. Takže už je jasné, proč ta teorie :)))

Čím samozřejměji se začnete ve světě hudby pohybovat – čím více máte pocit, že se na svůj hlas můžete spolehnout a čím více krásných skladeb si osvojíte (ano, ty skladby jsou taky důležité, protože nesou zakódované informace, obrazy a atmosféry, které do vás při interpretaci vlastně vstupují a tím vás proměňují), tím víc na sobě začnete pociťovat ony žádoucí proměňující účinky. Co je to za účinky, ptáte se?

Zesílené sebevnímání například. Díky zvuku a nesoucímu se hlasu. Vnímáme sebe sluchem, barva našeho hlasu vypovídá o našem nitru, o našich emocích, které komunikujeme navenek. Už to samo o sobě je nesmírně očišťující a léčivé. Vnímáme sami sebe ale také na fyzické rovině. Vibrace, elegantní pohyby, které nejsou mechanické, nýbrž prožívané, pevnost v držení těla, ale zároveň i jeho pružnost.

Spontaneita je dalším aspektem, který stojí za zmínku. Zpívání je fenomén, který vyrůstá z reflexních, instinktivních a spontánních reakcí. S přehnanou kontrolou při zpěvu moc nepochodíte.

No a pak jakési přirozené na-kalibrování celé naší bytosti. Těla, které musí být při zpěvu vycentrované, vybalancované, musí reagovat pružně, precizně a pohotově, psychiky, která se díky ladění se do pozitivních emocí krásně osvěžuje a naše duše se cítí lehce a chce se jí létat, no a my lidé máme ještě ducha, což z nás dělá bytost duchovní a tady bych odkázala právě na onu výše zmíněnou krásu, kterou se náš duch sytí a procitá v ní k hlubší plnosti života. Aktivně zpívat je mnohem intenzivnější a zábavnější než jenom poslouchat reprodukovanou hudbu.

Tento velmi komplexní prožitek sebe sama během zpívání s vámi cosi udělá. Představte si navíc, že něco podobného zažíváte pravidelně a opakovaně. Prostě vás to změní. Začnete víc vnímat, co s vámi ladí, a co ne. Začnete se víc projevovat – říkat, co si opravdu myslíte (zpěv se dotýká našich opravdových emocí), co opravdu cítíte. Už si nenecháte jen tak něco líbit, protože se změnil váš sebecit – dotkli jste se své vnitřní krásy. Silný a znělý hlas způsobil, že váš osobní prostor se rozšířil, takže už vás lidé nemohou ignorovat a přehlížet. To se pak mnohem snadněji v životě postupuje vpřed. Člověk má větší jasno o tom, kým skutečně je. Možná se mu i podaří vyvázat se z nefunkčních a škodlivých vztahů. Možná i sebere odvahu najít si lepší práci, nebo si vytvoří nějakou svoji vlastní. Možná se stane natolik muzikálním, že bude i v běžném životě hledat, kde to proudí a vyhýbat se situacím, kde to stagnuje. Možná tolik načichne tou krásnou atmosférou Janáčkových nebo Dvořákových písní, že ho bude odpuzovat všechno, co je nejen vnějškově, ale i lidsky, duchovně, oplzlé, nečisté a zvrácené. Pokud se tak stane, tak sláva! – Jste na cestě a přihořívá…

Jestli už jste pochopili, že tohle je vážný a že to chce zvednout se ze židle a něco podniknout, tak pro vás mám to „nakopnutí“, na které jsem vás upozorňovala v úvodu 🙂 – Bude živá ochutnávka. Nejbližší termín teď v květnu na víkendovém kurzu zpěvu v Moravském Karlově. Pro všechny smysl a cestu k sobě hledající je tohle příležitost. Ano, chce to kus odvahy a pár najetých kilometrů, jenže: život letí, že ano… návnadou vám budiž, že se kolem mě poslední dobou začínají shromažďovat velezajímavé, inteligentní a vnímavé dámy, tak pokud chcete navázat nová přátelství, je velká pravděpodobnost, že v Karlově se vám to pravděpodobně podaří.

A jestli ještě nejste ve FB skupině Škola zpěvu pro dospělé a chcete tam být, tož vás srdečně zvu 🙂

Máte vlastní svědectví o tom, jak se vám díky zpěvu daří nalézat sama sebe? Smysl života? Povolání? Podělte se se s námi v komentářích a povzbuďte tak ostatní. Díky 🙂